To už je moc: Česká televize poplivala památku Lidic, volají Lidické děti. Odpudivá reportáž ČT o údajném udání židovky lidickou ženou. Jediný a velmi sporný zdroj. Proč?

Česká televize dala Lidicím dárek k 77. výročí vyvraždění a vyhlazení této vesnice německými okupanty: V pořadu Reportéři uvedla, že jedna z lidických žen udala svou židovskou nájemnici. Toto tvrzení stojí na jediném nedůvěryhodném zdroji a s vysokou pravděpodobností je nepravdivé.


Proti reportáži “V předvečer tragédie” se ostře ohradili lidé, kteří jako děti přežili vyhlazení Lidic. Starostka Lidic Veronika Kellerová, která je vnučkou jedné z obětí vyhlazení obce, protestuje, že jde o zcela zkreslenou a neobjektivní reportáž, která poškozuje památku obětí německé likvidace obce Lidice.

Lidické děti žádají vyšetření reportáže a chtějí se obrátit na soud a nejvyšší ústavní činitele. Reportáž byla odvysílána den před 77. výročím vyhlazení Lidic.


Přesně tak žurnalistika nemá vypadat. Při jen trochu hlubším zkoumání se celá konstrukce České televize o lidické ženě – udavačce židů, rozpadne jako domeček z karet.

To nejdůležitější z reportáže ZDE:


Podivná reportáž České televize o udávání v Lidicích

Celá reportáž ČT ZDE


Lidické děti protestovaly v otevřeném dopise a podaly kvůli reportáži stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Rada však stížnost smetla ze stolu s tím, že je to problém historiků.

Není to tak docela pravda. Problém je v reportáži samé. Opřít tvrzení o jediný nevěrohodný zavání diletantismem, nebo propagandou.

Otevřený dopis starostky obce Lidice ZDE

Všechny dokumenty o protestu lidických dětí proti zpackané a neobjektivní reportáži České televize ZDE


Jeden zdroj – žádný zdroj

Reportáž stojí jen a pouze na tvrzení historika Vojtěcha Kyncla, spolupracovníka Památníku Lidice, který je ve sporu s obcí Lidice. Kyncl uvádí jediný zdroj svého příběhu o udavačce, a tím je zápis v četnické knize. V něm četník Evžen Ressl tvrdí, že obyvatelka Lidic Alžběta Doležalová udala týden před vypálením vesnice svou židovskou podnájemnici Štěpánku Mikešovou, rozenou Löwingerovou, a on ji pak zatkl.


Zápis z četnické stanice. Byl do knihy zanesen až po válce, tedy tři roky po údajném udání.

Jiný zdroj než četnický zápis neexistuje.


Zásadní problém je v tom, že zápis byl do četnické kroniky zanesen až po válce. To jeho věrohodnost zásadním způsobem zpochybňuje.

Je všeobecně známo, že si četníci po válce často vymýšleli různé udavače ze strachu, že budou obviněni z kolaborace. Je velmi pravděpodobné, že šlo právě o tento případ. V té době (1945) byl z kolaborace obviněn četníkův nadřízený.


Lidické děti (foto týden před vyhlazením Lidic)

Kynclova tvrzení zpochybňuje respektovaný historik a archivář Vojtěch Šustek, který si dal tu práci a Kynclův “objev” překontroloval. Jeho argumenty jsou pádné.


Historik Vojtěch Šustek

“Pokud za okupace někdo učinil udání, četníci si jméno udavače okamžitě zapsali. To se v případě Doležalové nestalo. Zápis byl učiněn až po válce. Žádnou zmínku o Doležalové neobsahují ani poválečné výpovědi zaměstnanců kladenského gestapa, kteří obšírně jmenovali desítky spolupracovníků i náhodných udavačů.” říká Šustek.


V reportáži Kyncl dramaticky uvádí: “Právě ve chvíli, kdy se lidické děti fotili se svým učitelem, šla Alžběta Doležalová udat svou židovskou nájemnici.”

Toto teatrální a spekulativní tvrzení může budit dojem, že měl historik Kyncl ke svému tvrzení o udavačce – lidické ženě jiný, zřejmě osobní důvod. Musel vědět, že informace z jednoho zdroje, navíc pochybného, nemůže být brána jako věrohodná.

Spor jako motiv

Panuje spor mezi lidickými dětmi (obcí Lidice) a příspěvkovou organizací Památník Lidice, pro kterou historik Kyncl pracuje. To vypadá jako motiv, proč historik Kyncl vydával sporný zápis v četnické knize za historický fakt.


Totéž jistě ví i vedení redakce pořadu Reportéři. Proto nelze zařazení reportáže hodnotit jinak, než jako cílenou snahu poškodit odkaz Lidic. O důvodech lze jen spekulovat. Stejně znepokojivá je i nečinnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.


Nevěrohodný svědek

“Jediným domnělým důkazem je výpověď četníka Evžena Ressla. Toho ale nemůžeme brát jako věrohodného svědka, protože on sám Mikešovou gestapu předal. Měl tudíž mnoho důvodů, aby to na někoho sváděl,” říká archivář Vojtěch Šustek. Četník měl strach, že bude obviněn z kolaborace, tak si vymyslel příběh o udavačství.


Údajná udavačka Alžběta Doležalová

“Četník Ressl si pravděpodobně myslel, že Alžběta Doležalová zahynula v koncentračním táboře, a proto ji označil za udavačku,” dodává historik Šustek. Lidická žena však přežila, ale vrátila se s podlomeným zdravím a záhy zemřela na tuberkulózu.


Vyhlazení Lidic bylo součástí německého teroru rozpoutaného po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. 10. června 1942 zastřelili nacisté 173 lidických mužů. Ženy převezli Němci do koncentračních táborů. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení nebo přesáhly jeden rok věku, skončily v polském Chelmnu, kde je nacisté s největší pravděpodobností hromadně zavraždili plynem.


Momentíček...

BUĎ V KONTAKTU!

Teď už ti neunikne žádná zpráva z Argumenty & Fakta